Obtížné přátelství

Pes a kůň se stali velkými přáteli. Tak na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit. Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel, a kůň psovi nechával své příděly sena. Měli se tak rádi, že umřeli hlady.

Mé štěstí jsem já, ne ty.

Nejen proto, že ty můžeš být pomíjivý, ale také proto, že ty chceš, abych byl tím, čím nejsem.

Nemohu být šťastný, když se změním jen proto, abych uspokojil tvé sobectví. A nemohu se cítit šťastný, když mě kritizuješ, protože nemyslím jako ty a nevidím věci jako ty.

Říkáš, že jsem proti tobě. A přece pokaždé, když jsem odmítl tvé přesvědčení, ty ses vzepřel mému.

Nesnažím se změnit tvé myšlení. Vím, že usiluješ být sám sebou.

A nemohu připustit, abys mi říkal, jaký mám být já...

Říkáš, že jsem byl všední a ničím jsem nemohl zaujmout. Ale proč jsi tedy chtěl využít mého života k tomu, aby sám sobě dokázal, kdo jsi?