Je můj osud určen už od narození?

Je zřejmé, že se ptáme na svou budoucnost, na to, co uděláme se svým životem. Pokud se uchýlíme se k astrologii, jasnovidectví nebo numerologii, aj., zdá se, jako bychom zde nalezli odpověď na situace, jenž se brzy stanou nebo odpověď, která slouží jako lék proti strachu z budoucnosti.

Ve skutečnosti jsou tyto různé praktiky založeny sice na více či méně vědeckých faktech, ale jejich interpretace nejsou v ničem racionální.

    Tak například astronomie je vědní obor; astrologie je ale naopak pověra, či spíše podvod. Danosti, které běžně používá, jsou nespolehlivé, když si uvědomíme, že za poslední dvě staletí byly ve slunečním systému objeveny tři nové planety (Uran, Neptun, Pluto). Je nám známo, že poloha jednotlivých znamení zvěrokruhu se postupně mění v závislosti na zemské ose? Z toho vyplývá, že astrologie je založena na údajích, které nejsou z vědeckého hlediska spolehlivé. Jakou důvěru můžeme mít tedy k vysvětlením, jaké nám astrologie nabízí, např. k horoskopům?

    Problém je navíc v samotném faktu interpretace. Každá interpretace se dělá za pomocí referenčních tabulek, a protože existuje několik škol, které astrologické údaje interpretují různými způsoby; proč bychom se tedy nemohli spolehnout spíše na onu než na druhou školu? Interpretace se navíc často blíží věštění... Jakými podněty je inspirována?

    Je možné namítnout, že předpovědi astrologa se někomu vyplnily... U velkého počtu takzvaných předpovědí není nepředstavitelné, že ta či ona předpověď se vyplnila náhodou; a není ani nepředstavitelné, že osoba, která zašla za „věštcem“ byla unesena jeho předpovědí (viz následující svědectví)!

Nezapomeňme také, že „věštci“, za kterými přicházíme, mohou svého „klienta“ pozorovat, vytušit jeho úzkosti, očekávání i některé důležité rysy jeho osobnosti. V tom už ale není ani zbla věštění, pouze trocha psychologie...

    Je snad něco přirozenějšího, než uvažovat o své budoucnosti? Ale může být víra v pověry nebo rezignace na naší svobodu omluvená strachem ze zítřka? Víra v neodvratný osud a ve falešnou předurčenost svazuje naši svobodu.

Je pochopitelné, že když člověk neví, proč byl stvořen, může pociťovat strach z budoucnosti; není však lepší klást si otázky, jenž nás vedou kupředu?