Ahoj!

Chtěla bych se s vámi podělit o takové moje malé svědectví...

Dneska ráno jsem jela na kole ( jako vždy ) na brigádu do blízké vesnice za Žďárem, jenže bylo hrozně škaredě a docela i mlha. To, že jsem neměla světlo na kolo mi v tu dobu, kdy jsem vyjíždla na silnici nijak nevadilo... Ještě bych ráda podotkla, že jsem se nestihla ráno pomodlit, protože jsem nestíhala.

První úsek cesty byl v pohodě, no a pak je docela kopec lesem ( samozřejmě po hlavní silnici )...To jsem se začala obávat, jestli jsem vidět...najednou za sebou slyším kamion a jetě jedno velké auto a nebylo o čem přemýšet, prostě jsem musela rychle slézt z kola a jít za čáru silnice ( naštěstí tam ještě trochu místa bylo. )

Sledovala jsem ty 2 auta, která se řítila šílenou rychlostí a málem mě smetla i když jsem byla za čárou!...to už na mě bylo moc..pomyslet, že kdybych to riskla a řekla si: " Joo, však oni si mě všimnou " - by byo asi osudové. Trochu v šoku jsem za něma vyjela a musela se otáčet jestli nejede zase nějaký obr!...naštěstí potom už to bylo lepší...

Děkovala jsem Bohu, že mě ochránil...cítila jsem v tu chvíli jeho přítomnost.

Dojela jsem na místo určené, a tam jsem se dozvěděla, že jsem jela úplně zbytečně, že mám přijet až v sobotu. No, tak jsem si pomyslela..."Super"!..jela jsem úplně zbytečně, tak hroznou cestu. - aspon zavolat mi mohli..nj, ale co nadělám.

Vůbec s emi teď nechtělo jet tou samou cestou nazpátek...bála jsem se...říkala jsem si: " Hned jak dojedu domů, si musím koupit světlo a budu svítit za toho to počasí i ve dne" .

Před zpáteční cestou jsem s epomodlila, aby nejel žádný kamion..protože bych asi neměla kam uhnout...cítila jsem se hned jistější:)

Sjížděla jsme na silnici a před mýma očima přejeli rovnou 2 kamiony..." to jsou určitě poslední " pomyslela jsem si:) A doopravdy byli!!! Celou cestu nazpátek jsem nepotkala jediný velký auto! - to bylo něco úžasnýho..

Děkuju Ti Bože!

Chtěla jsem Vám tímto připomenout, že Bůh je s námi...jen musíme věřit,.... čeká na naše zavolání.

Mějte se krásně:)