převzato z www.vira.cz/vanoce 

Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista." (Tit 3,4-7)

 

Vánoce jsou prý svátky pokoje, rozněcují v lidských srdcích lásku. Při pohledu na dítě narozené v betlémské stáji mnozí možná zjihnou a chtějí se alespoň na chvilku chovat ke svým blízkým pěkně. V některých rodinách si dokonce slibují, že se na Štědrý den nebudou hádat, občas se o Vánocích přerušovaly války.

Nejpozději 27. prosince se ale vše vrátí k "normálu". A tak se zdá, že harmonie, která mezi lidmi zavládla o Vánocích, byla jen iluzí. Anebo neuskutečnitelným snem - něčím, po čem v hloubi srdce toužíme, neočekáváme však, že by se to mohlo někdy naplnit.

Bůh nám ale neprojevil svou dobrotu a lásku jen proto, abychom se rozněžnili při pohledu na Betlém, nebo prožili dva dny v roce v iluzi o pokoji mezi lidmi. Chce ve svém milosrdenství každého z nás očistit od sobectví a obnovit nás svým Duchem lásky.

Království pokoje totiž nepřijde
skrze lepší vládu,
spravedlivější zákony,
nebo polepšením druhých lidí.

Boží království může každý z nás zakusit,
když Bohu dovolí,
aby proměnil jeho srdce tím,
že ho naplní svojí láskou.

A toto platí pro každého z nás.
I pro Tebe!